Raubíř Ralf

Byli jsme v kině na filmu Raubíř Ralf. Bylo to o Ralfovi, který měl za úkol ve videohře všechno rozbíjet. Když už mu to přišlo líto a přestalo ho to bavit, vydal se na dlouhou cestu, aby získal metál a tak i uznání ostatních hrdinů videoher. Cestoval ze hry do hry a poznal malou a zlobivou Vanellopku z Cukrového království, která toužila po tom zvítězit se svou károu při závodě. Jejich dobrodružství bylo plné napětí a hlavně zábavy. Film se nám moc líbil!

 

Na stránce Česko-slovenské filmové databáze (ČSFD) se můžete podívat i na ukázku: http://www.csfd.cz/film/300893-raubir-ralf/videa/

Úkol na IKT

Klikni na tento odkaz: http://www.pripravy.estranky.cz/clanky/jazyk-cesky/podstatna-jmena-v-obrazcich.html
Doplňuj cvičení - nejprve rody, potom pády. V každé oblasti jsou tři různá cvičení. Dokážeš je udělat všechna správně?

Vajíčkoví panďuláci

Osení jsme si už zasadili a teď se vyhřívá ve třídě na parapetu. Některým dětem začalo dokonce už i klíčit, takže máme jistotu, že brzy vyroste. Na příští hodinu ČSP máme tudíž nový plán: budeme si dělat panáčky z vajíček a řeřichy. Jak na to?

Musíme si přinést vajíčka, která jsou vyklepnutá, ale mají menší díru navrchu, asi takhle, jak je na obrázku z www.moje-rodina.cz (kde je také pěkný návod). Skořápka stačí každému dítěti jedna, ale může jich klidně být víc, z vnitřku vajíčka si udělejte slaďoučkou palačinku nebo omeletu... Mňam!

Paní učitelka už má pro nás řeřichu, která roste pěkně rychle a bude možné ji pak třeba i sklidit a dát ji do salátu nebo jen tak na chleba (třeba i k dalším velikonočním vajíčkům). Do skořápky se dá navlhčená vata, na tu řeřicha, která rychle vyklíčí a "vyleze" dírou ze skořápky ven. Vajíčko se ozdobí a bude z toho prima panďulák s vlásky. Asi jako na obrázcích.

zdroj obrázku: www.moje-rodina.cz

zdroj obrázku: www.rexo.cz

Vyhráli jsme sběr!

Díky Adélce Příkaské a její mamince (Přinesly 234,5 kg) jsme vyhráli únorový sběr a dostali tak odměnu 500 Kč. Ve třídním fondu jsme měli nějaké peníze už z minula, takže jsme se dohadovali, co s tím uděláme. Děti by nejraději živé zvíře, ale paní učitelka to rázně odmítla - kdo by ho krmil v době prázdnin? Nakonec jsme našli nějaké nápady, které se líbily všem.

Odpoledne už paní učitelka šla do hračkářství Pompo a pořídila tam nějaké věci, na kterých jsme se domluvili:

Hru CINK! 

Hru Tik Tak BUM

Nový míč na přestávkovou vybiku.

Nějaké penízky nám ještě zbývají, ale ty si zatím ušetříme.

Pěstování travičky na ČSP

Do příští středy (13. 3.) máme speciální úkol. Přinést si nějakou nízkou, ale širší krabičku z plastu na ČSP. Budeme totiž pěstovat travičku z osení. Krabička by měla vypadat nějak takhle:

Ideální je třeba od klasického polárkového dortu, takže si můžete shánění krabičky zpříjemnit např. sladkou tečkou po nedělním obědě...



Na Velikonoce by náš výrobek mohl vypadat nějak takhle:

Pověst

vypráví     poučuje

legendární     historická   hrdinná

Možná je pravdivá nebo nepravdivá.

Synonyma: báje, mýtus

Naše pověsti: (dle zadání - mohla být vymyšlená, i vlastními slovy napsaná nějaká známá pověst)

Filip: Pověst, jak rabín Lév a Albert Ajnštajn vymysleli Golema
Jednoho dne Albert Ajnštajn a rabín Lév neměli co dělat. Najednou je napadlo stvořit Golema. Šli do kurníku a vzali pár vajec. Potom šli k řece, tam vzali jíl. Potom přišli na dvůr a začali stavět postavu. Do otvoru v čele vrazili kuličku, kterou nazvali šém. Golem vstal a řekl: "Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat." "To není možný, povídá Albert Ajnštajn. "Vejce s jílem neumí mluvit." Tak Golema zakopali a nikdy o něm nikdo nemluvil, protože jíl s vejci neumí mluvit.

Z knihy Filipovy pověsti a báchorky české.

Áďa: O Adéle z Doubku
Byla jednou jedna vesnice Strašín. Jednou se stala nehoda, přihrnula se záplava a zaplavila Strašín. Jednoho dne jela Adéla rytířka na koni v bývalé vesnici. Uprostřed vesnice se zastavila a zasadila tam dub. A řekla věštbu, ať tato vesnice nese název Doubek. Potom ještě řekla: "Tato vesnice po celá staletí bude opatrována." Tak se i stalo.

Kryštof: O Rabínovi, který se dostal do středu země
Jednoho krásného dne svítilo sluníčko. A rabín Low si řekl: dneska je tak hezky. Tak si zajdu na procházku do lesa. Šel tedy do lesa, ale najednou zabloudil. Viděl horu, tak se šel rozhlédnout. Jak vyšel nahoru, objevila se před ním nízká chodba. Vešel do ní a najednou objevil svět, o kterém nikdo nikdy nevěděl. Když udělal krok, byla před rabínem Low obrovská jáma, v které byli velcí pavouci. Nakonec jámu přeskočil a šel dál. Jak přeskočil jámu, uviděl před sebou houbový les. V jednom stromě byl vyřezaný dům. A rabín Low si lehl do postele a odpočinul si. Když se probudil, šel se porozhlédnout, jestli mu nehrozí nebezpečí. Najednou se před rabínem Low objevil velký tygr. Rabín Low se schoval tím, že vylezl na největší palmu. Až tygr odešel, rabín Low slezl a šel do stromového domu. Zazvonil zvonec a pověsti je konec.

Terezka: Jak se dostal Golem do země
Golema vyrobil pán, který chtěl něco vyrobit. Pak ten pán šel domů a viděl reklamu: Soutěž modelů věcí. Kdo vyrobí nejlepší věc, dostane zájezd do Anglie. Tak se ten pán rozhodl, že vyrobí Golema. Přišel domů a skoro ho vyrobil, ale na čelo mu dal kuličku, aby žil. A tak mu dal tu kuličku a druhý den za ním šel a vyndal kuličku z čela. Golem se vzbudil. Poslouchal ho na slovo jako pes. Pak dostal úkoly, například sekat dříví, umýt nádobí, pověsit obrazy atd. Další den mu nedal žádný úkol, ale Golem, ten vyváděl, například shazoval na lidi stromy, pak přišel ten pán a uviděl tu nepořádek. Slyšel, jak lidi říkají: Pomóc, pomóc! Ale pak si vzpomněl, že žádné úkoly Golemovi nedal. Pak mu dal na čelo kuličku a on ten Golem se zastavil a byl jako socha. Pak ho zakopal a nestýskalo se mu.

Vašek: Pověst o praotci Čechovi
Žili byli dva bratři - Čech a Lech. Žili na Slovensku. Měli dobrou úrodu, hodně pití, zkrátka, měli se dobře. I jejich lidi se měli dobře, i dobytek se měl dobře. Až najednou - začali mít málo jídla. Nakonec Čech řekl: "Odstěhujeme se do jiné země. Tam, kde bude lepší úroda." Jeho bratr Lech souhlasil. Všechno si sbalili a vydali se na sever hledat novou zemi. Asi po třech dnech našli horu Říp. Tam usedli. Čech řekl: "Časně z rána vystoupím na horu Říp a poohlédnu se po krajině. "Ano," odpověděli lidi. A opravdu. Ještě dříve, než se lidi vzbudili, vystoupil Čech na horu Říp, podíval se na zem a viděl, že tato země je oplývající medem. Sešel dolů a řekl: "Jak chcete, aby se tato země jmenovala?" "Po tobě - Čechy!" Lech řekl: "Vezmu půlku lidu a půjdu jinam. Za tři dny uvidíte oheň - tam jsme se usadili." Sliby jsou sliby. Vše se stalo.

Kristýnka: O praotci Čechovi
Žil lid s dvěma bratry. Ale nežili klidně. Museli bojovat i s nepřáteli i s přírodou. Chtěli jinam. Tak se vydali na cestu. Vzali zvířata i dobytek. A bratři našli tu zem, kterou hledali. Lidem se líbila od pohledu. Tak se rozhodli, že tam budou žít. Bratři se rozhodli, že tu postaví domky, stodoly a jiné domečky. Ale nevěděli, jak ji pojmenovat. Tak přemýšleli a přemýšleli. Pak se dohodli, že ji pojmenují Čechy. A tak řekli, že: Tak jsme se dohodly, že se bude jmenovat čechy. Žili tam klidným životem.

Péťa: Pověst o Horymírovi
Umřela kněžna Libuše a místo ní nastoupil kníže Křesomysl. V těch letech bylo v podzemí zlato a stříbro. Lidé neměli potravu. Přišel tam Horymír a chtěl, aby se lidi vrátili pracovat na pole, ale Křesomysl to nechtěl. Vesničané řekli: "Smrt Horymírovi!" Vesničané chtěli Horymíra upálit, ale kníže Křesomysl ho chtěl popravit mečem. Splnil mu poslední přání a nechal ho projet na Šemíkovi. Šemík Horymíra zachránil. Skočil z Vyšehradu do Vltavy, přeplaval ji a dovezl Horymíra domů. Při skoku z Vyšehradu se však Šemík vážně zranil a brzo umřel.