Paní učitelka Rezková říkala už předem, že bude velká zima, přesto se ale někteří z nás pořádně neoblékli a pěkně se klepali už ráno, když jsme čekali na autobus a poslední opozdilce. Škoda, že nás jelo jen tak málo, ale užili jsme si to pěkně a ti, co nejeli, o hodně přišli! (Navíc teda paní průvodkyně říkala, že ač je nás maličko, dokážeme zlobit stejně jako kdyby nás bylo padesát.)
Byli jsme ve skanzenu! Jeli jsme tam před návštěvou svíčkárny, kam jsme se asi těšili víc, ale i tak jsme se toho hodně dozvěděli a bavilo nás to. Hlavně paní průvodkyně Markéta byla moc milá!
Nejprve se někteří z nás předvedli jako pěkná zlobidla už v autobuse, pak jsme dorazili na místo (Přerov nad Labem) a dostali mladého pána jako průvodce. Moc dobře to tedy neuměl, když si musel pomáhat čtením z papíru.
Prošli jsme si malebné chaloupky, ve kterých byly postavy - nebyly živé, ale vypadaly tak - které dělaly většinou nějaké vánoční zvyky, nebo nám alespoň ukazovaly, jak se před stovkami let žilo. Když jsme si uvědomili, jaká zima teď je a že tehdy v tom museli žít dennodenně, bez topení a jen v kožichách... byla nám snad zima ještě větší. Jsme rádi, že máme doma teplé pokojíčky a elektřinu.
Pověděli jsme si o tom, jak se dříve slavily Vánoce a adventní čas. Řekli jsme si, kdy chodily Barborky a Lucie, také už víme, jak se dřív zdobil stromeček.
Také jsme si pověděli o Mikuláši, čertu a andělovi - byli tam všichni v životní velikosti.
A dárečky - náš neoblíbenější vánoční zvyk? Tehdy to bylo úplně jinak - žádné mobily, iPady, počítače - to ani náhodou. Tehdejší děti se spokojily s dřevěným koníkem nebo vozíčkem. A víte, že byly možná mnohdy i spokojenější, než jsme teď my?
Také škola byla jinačí - představte si, že dřív pan učitel používal rákosku! Paní učitelka si myslí, že někdy by taková rákoska byla prospěšnější, než nějaké opisování nebo jiné tresty, které máme teď. My s ní rozhodně nesouhlasíme, ale možná budeme radši teď trochu hodnější, aby náhodou nepřišla nějaká změna a my se s rákoskou přece jenom nesetkali!
Když jsme si prohlédli chaloupky a nakoupili si nějaké drobnosti v obchůdku, měli jsme chvíli rozchod, abychom si zaběhali a zahřáli se. Paní učitelkám už byla také zima, ty ale neběhaly, tak to měly horší. Po dvaceti minutách jsme se byli podívat ještě na malé tržiště ven, kde si naše paní učitelka koupila hvězdičky do květináče a pak jsme už jeli do svíčkárny. Bylo to právě včas, než jsme začali doopravdy umrzat.
V areálu svíčkárny jsme měli ještě chvíli rozchod a pokoukání po zvířátkách a kýčovitých (aspoň tak to říkala paní učitelka) ozdobách se Santa Clausem a soby. Zvířátka byla krásná, hlavně malá prasátka, kterým ale musela být strašná zima, protože ani neměla bundy jako my. Tak se choulila k sobě, aby nezmrzla.
No a pak jsme konečně šli dovnitř. Nejdřív nakoupili svíčky a pak si šly nějaké jiné a další vyrobit. Dělali jsme si lodičky na vánoce a pak barvili svíčky a také si naplňovali sáčky solí do koupele. Paní učitelky mohly taky!
Nakonec jsme se byli podívat na místo, kde se svíčky vyrábí. Tam se fotit nesmělo, protože výroba svíček je samozřejmě tajemství. Dozvěděli jsme se mnoho nového, ale jestli si něco z toho zapamatujeme? Kdo ví!
Do Prahy jsme se vrátili promrzlí, ale výlet byl pro nás skvělé osvěžení před Vánoci. A máme taky spoustu dárečků!
