Celá 3. A i s paní učitelkou Vám přeje radostné prožití vánočních svátků a šťastný nový rok.
Takhle nějak jsme to oslavili ve třídě my...
Dali jsme si cukroví, za které děkujeme všem maminkám a babičkám (a samozřejmě i tatínkům a dědečkům, kteří se přičinili...)
Rozbalili jsme si krásné dárky - všichni jsme byli obdarovaní a spoustě z nás se i splnila tajná přání.
A pak jsme se koukali na pohádku Tajemství staré bambitky s Tomášem Klusem v hlavní roli.
Moc jsme si ten poslední předvánoční den užili.
sobota 22. prosince 2012
pátek 21. prosince 2012
Děti dětem - Arkády
Jistě si ještě dobře pamatujete, jak jsme s pomocí maminky dvojčat Kušnírových vyráběli dárečky na Arkády na akci "Děti dětem". Tak - a už je ta akce za námi, prodala se opravdu velká hromada dárečků, včetně těch, které jsme vyrobili my - takže na konto kojeneckého ústavu na v Krči přibude pěkná částka peněz. Mimo jiné i díky vám všem, kteří jste se přišli podívat a něco si koupili. Máme ohromnou radost!
pondělí 17. prosince 2012
Koncert Pavla Nováka
Měli jsme v tělocvičně vánoční koncert slavného zpěváka a hudebníka Pavla Nováka. Zpíval nám vánoční písničky známé i méně známé a my jsme se pěkně bavili.
čtvrtek 13. prosince 2012
Skanzen a svíčkárna
Paní učitelka Rezková říkala už předem, že bude velká zima, přesto se ale někteří z nás pořádně neoblékli a pěkně se klepali už ráno, když jsme čekali na autobus a poslední opozdilce. Škoda, že nás jelo jen tak málo, ale užili jsme si to pěkně a ti, co nejeli, o hodně přišli! (Navíc teda paní průvodkyně říkala, že ač je nás maličko, dokážeme zlobit stejně jako kdyby nás bylo padesát.)
Byli jsme ve skanzenu! Jeli jsme tam před návštěvou svíčkárny, kam jsme se asi těšili víc, ale i tak jsme se toho hodně dozvěděli a bavilo nás to. Hlavně paní průvodkyně Markéta byla moc milá!
Nejprve se někteří z nás předvedli jako pěkná zlobidla už v autobuse, pak jsme dorazili na místo (Přerov nad Labem) a dostali mladého pána jako průvodce. Moc dobře to tedy neuměl, když si musel pomáhat čtením z papíru.
Prošli jsme si malebné chaloupky, ve kterých byly postavy - nebyly živé, ale vypadaly tak - které dělaly většinou nějaké vánoční zvyky, nebo nám alespoň ukazovaly, jak se před stovkami let žilo. Když jsme si uvědomili, jaká zima teď je a že tehdy v tom museli žít dennodenně, bez topení a jen v kožichách... byla nám snad zima ještě větší. Jsme rádi, že máme doma teplé pokojíčky a elektřinu.
Pověděli jsme si o tom, jak se dříve slavily Vánoce a adventní čas. Řekli jsme si, kdy chodily Barborky a Lucie, také už víme, jak se dřív zdobil stromeček.
Také jsme si pověděli o Mikuláši, čertu a andělovi - byli tam všichni v životní velikosti.
A dárečky - náš neoblíbenější vánoční zvyk? Tehdy to bylo úplně jinak - žádné mobily, iPady, počítače - to ani náhodou. Tehdejší děti se spokojily s dřevěným koníkem nebo vozíčkem. A víte, že byly možná mnohdy i spokojenější, než jsme teď my?
Také škola byla jinačí - představte si, že dřív pan učitel používal rákosku! Paní učitelka si myslí, že někdy by taková rákoska byla prospěšnější, než nějaké opisování nebo jiné tresty, které máme teď. My s ní rozhodně nesouhlasíme, ale možná budeme radši teď trochu hodnější, aby náhodou nepřišla nějaká změna a my se s rákoskou přece jenom nesetkali!
Když jsme si prohlédli chaloupky a nakoupili si nějaké drobnosti v obchůdku, měli jsme chvíli rozchod, abychom si zaběhali a zahřáli se. Paní učitelkám už byla také zima, ty ale neběhaly, tak to měly horší. Po dvaceti minutách jsme se byli podívat ještě na malé tržiště ven, kde si naše paní učitelka koupila hvězdičky do květináče a pak jsme už jeli do svíčkárny. Bylo to právě včas, než jsme začali doopravdy umrzat.
V areálu svíčkárny jsme měli ještě chvíli rozchod a pokoukání po zvířátkách a kýčovitých (aspoň tak to říkala paní učitelka) ozdobách se Santa Clausem a soby. Zvířátka byla krásná, hlavně malá prasátka, kterým ale musela být strašná zima, protože ani neměla bundy jako my. Tak se choulila k sobě, aby nezmrzla.
No a pak jsme konečně šli dovnitř. Nejdřív nakoupili svíčky a pak si šly nějaké jiné a další vyrobit. Dělali jsme si lodičky na vánoce a pak barvili svíčky a také si naplňovali sáčky solí do koupele. Paní učitelky mohly taky!
Nakonec jsme se byli podívat na místo, kde se svíčky vyrábí. Tam se fotit nesmělo, protože výroba svíček je samozřejmě tajemství. Dozvěděli jsme se mnoho nového, ale jestli si něco z toho zapamatujeme? Kdo ví!
Do Prahy jsme se vrátili promrzlí, ale výlet byl pro nás skvělé osvěžení před Vánoci. A máme taky spoustu dárečků!
Byli jsme ve skanzenu! Jeli jsme tam před návštěvou svíčkárny, kam jsme se asi těšili víc, ale i tak jsme se toho hodně dozvěděli a bavilo nás to. Hlavně paní průvodkyně Markéta byla moc milá!
Nejprve se někteří z nás předvedli jako pěkná zlobidla už v autobuse, pak jsme dorazili na místo (Přerov nad Labem) a dostali mladého pána jako průvodce. Moc dobře to tedy neuměl, když si musel pomáhat čtením z papíru.
Prošli jsme si malebné chaloupky, ve kterých byly postavy - nebyly živé, ale vypadaly tak - které dělaly většinou nějaké vánoční zvyky, nebo nám alespoň ukazovaly, jak se před stovkami let žilo. Když jsme si uvědomili, jaká zima teď je a že tehdy v tom museli žít dennodenně, bez topení a jen v kožichách... byla nám snad zima ještě větší. Jsme rádi, že máme doma teplé pokojíčky a elektřinu.
Pověděli jsme si o tom, jak se dříve slavily Vánoce a adventní čas. Řekli jsme si, kdy chodily Barborky a Lucie, také už víme, jak se dřív zdobil stromeček.
Také jsme si pověděli o Mikuláši, čertu a andělovi - byli tam všichni v životní velikosti.
A dárečky - náš neoblíbenější vánoční zvyk? Tehdy to bylo úplně jinak - žádné mobily, iPady, počítače - to ani náhodou. Tehdejší děti se spokojily s dřevěným koníkem nebo vozíčkem. A víte, že byly možná mnohdy i spokojenější, než jsme teď my?
Také škola byla jinačí - představte si, že dřív pan učitel používal rákosku! Paní učitelka si myslí, že někdy by taková rákoska byla prospěšnější, než nějaké opisování nebo jiné tresty, které máme teď. My s ní rozhodně nesouhlasíme, ale možná budeme radši teď trochu hodnější, aby náhodou nepřišla nějaká změna a my se s rákoskou přece jenom nesetkali!
Když jsme si prohlédli chaloupky a nakoupili si nějaké drobnosti v obchůdku, měli jsme chvíli rozchod, abychom si zaběhali a zahřáli se. Paní učitelkám už byla také zima, ty ale neběhaly, tak to měly horší. Po dvaceti minutách jsme se byli podívat ještě na malé tržiště ven, kde si naše paní učitelka koupila hvězdičky do květináče a pak jsme už jeli do svíčkárny. Bylo to právě včas, než jsme začali doopravdy umrzat.
V areálu svíčkárny jsme měli ještě chvíli rozchod a pokoukání po zvířátkách a kýčovitých (aspoň tak to říkala paní učitelka) ozdobách se Santa Clausem a soby. Zvířátka byla krásná, hlavně malá prasátka, kterým ale musela být strašná zima, protože ani neměla bundy jako my. Tak se choulila k sobě, aby nezmrzla.
No a pak jsme konečně šli dovnitř. Nejdřív nakoupili svíčky a pak si šly nějaké jiné a další vyrobit. Dělali jsme si lodičky na vánoce a pak barvili svíčky a také si naplňovali sáčky solí do koupele. Paní učitelky mohly taky!
Nakonec jsme se byli podívat na místo, kde se svíčky vyrábí. Tam se fotit nesmělo, protože výroba svíček je samozřejmě tajemství. Dozvěděli jsme se mnoho nového, ale jestli si něco z toho zapamatujeme? Kdo ví!
Do Prahy jsme se vrátili promrzlí, ale výlet byl pro nás skvělé osvěžení před Vánoci. A máme taky spoustu dárečků!
pondělí 10. prosince 2012
Vánoční koncert
Koncertem v kostele Sv. Ludmily na Náměstí míru jsme Vám všem chtěli především popřát krásný, příjemný a klidný adventní čas...
Zpívaly děti z celé školy a znělo to moc pěkně, děkujeme všem rodičům, kteří přispěli nějakým drobáčkem na kostel a také všem, kteří se přišli podívat a děti povzbudit.
Za naši třídu zpívaly holky Adélka Příkaská a Nicole Seifertová. Moc na fotkách nejsou vidět, ale šlo jim to krásně.
Zpívaly děti z celé školy a znělo to moc pěkně, děkujeme všem rodičům, kteří přispěli nějakým drobáčkem na kostel a také všem, kteří se přišli podívat a děti povzbudit.
Za naši třídu zpívaly holky Adélka Příkaská a Nicole Seifertová. Moc na fotkách nejsou vidět, ale šlo jim to krásně.
středa 5. prosince 2012
Mikuláš
5. 12. je odjakživa moc zvláštní den! Chodí totiž Mikuláš, andělé a čerti, aby hodným dětem rozdávali sladkosti a malé dárečky, a zlobivým dětem uhlí nebo brambory, nebo je dokonce strčili do pytle a odnesli s sebou do pekla.
V době školy přišli i k nám do třídy! Nejprve jedna "malá" návštěva, pak ale dorazili i ti větší, kterých stálo za to se opravdu bát. Přišli totiž obrovští čerti, kteří si nás mohli dát každý přes rameno aspoň pět a odnést nás do pekla! (A někteří jsme taky měli na mále.)
Mikuláš měl svou kouzelnou knihu, takže moc dobře věděl, kdo zlobil a kdo byl hodný. Holky, které skoro neměly důvod, se bály nejvíc, ale i kluci - to bylo najednou špatné svědomí!
Nakonec se za nás andílci přimluvili a dostali jsme (s tím uhlím) i nějaké sladkosti a dobrůtky, protože jsme všechny hříchy odčinili pěknou písničkou "Jdu cestou necestou" z pohádky Princezna ze mlejna. Tu jsme cvičili s hudbou už předchozí den a povedla se nám (i přes tu nervozitu).
V době školy přišli i k nám do třídy! Nejprve jedna "malá" návštěva, pak ale dorazili i ti větší, kterých stálo za to se opravdu bát. Přišli totiž obrovští čerti, kteří si nás mohli dát každý přes rameno aspoň pět a odnést nás do pekla! (A někteří jsme taky měli na mále.)
Mikuláš měl svou kouzelnou knihu, takže moc dobře věděl, kdo zlobil a kdo byl hodný. Holky, které skoro neměly důvod, se bály nejvíc, ale i kluci - to bylo najednou špatné svědomí!
Nakonec se za nás andílci přimluvili a dostali jsme (s tím uhlím) i nějaké sladkosti a dobrůtky, protože jsme všechny hříchy odčinili pěknou písničkou "Jdu cestou necestou" z pohádky Princezna ze mlejna. Tu jsme cvičili s hudbou už předchozí den a povedla se nám (i přes tu nervozitu).
A když už bylo jisté, že si nás ti čerti do pekla neodnesou, rozhodli jsme se nějaké v hodině ČSP vyrobit. Kluci vyráběli čertíky a holky čertice a také se nám velmi povedli - podívejte se sami.
čtvrtek 29. listopadu 2012
Dinopark Harfa
Byli jsme v dinoparku, který je na střeše obchodního centra Harfa na Českomoravské. Měli jsme to v rámci projektu "pohádka", i když některé exponáty byly spíš z nějakého hororu nebo fantasy filmu než z pohádky.
Někteří z nás už to tu znali, ale bylo i pár takových, kteří přišli poprvé - stejně jako paní učitelka. Počasí nám nepřálo, ale to nás nemohlo odradit a nakonec naštěstí i přestalo pršet. Zmrzlí jsme ale byli parádně!
Nejprve jsme prošli tunelem času - až do pravěku.
A pak jsme se byli projít po celém parku.
Prohlédli jsme si všechny dinosaury, někteří řvali a hýbali se - opravdu jako živí. Připadali jsme si jako v pravěku!
Kromě dinosaurů jsme si prohlédli i opravdické kosti a přečetli si něco málo pouček.
Také jsme svačili - naštěstí tam byly židličky pod stříškou a vedle jsme se mohli vyblbnout na dinosaurech se sedlem, v obřím vajíčku nebo na zastřešeném pískovišti.Tam jsme si zahráli na opravdové archeology a nacházeli dinosauří kostry!
Když už nám byla opravdová zima, přesunuli jsme se do kina, které jsme měli v rámci návštěvy dinoparku zdarma. Bylo to zvláštní pravěké 3D kino, kde jsme si sedli na zem nebo na pařezy a pak to s námi házelo, až jsme si mysleli, že jsme součástí příběhu i my a uhýbali jsme třeba před letícími meteority nebo krvelačným Tyranosaurem.
Byla to pěkná starodávná a pohádková návštěva. Něco jsme si nakoupili, hodně jsme toho viděli a těšíme se na příští výlet. Kam? Třeba zase do budoucnosti? Uvidíme!
Někteří z nás už to tu znali, ale bylo i pár takových, kteří přišli poprvé - stejně jako paní učitelka. Počasí nám nepřálo, ale to nás nemohlo odradit a nakonec naštěstí i přestalo pršet. Zmrzlí jsme ale byli parádně!
Nejprve jsme prošli tunelem času - až do pravěku.
A pak jsme se byli projít po celém parku.
Prohlédli jsme si všechny dinosaury, někteří řvali a hýbali se - opravdu jako živí. Připadali jsme si jako v pravěku!
Kromě dinosaurů jsme si prohlédli i opravdické kosti a přečetli si něco málo pouček.
Také jsme svačili - naštěstí tam byly židličky pod stříškou a vedle jsme se mohli vyblbnout na dinosaurech se sedlem, v obřím vajíčku nebo na zastřešeném pískovišti.Tam jsme si zahráli na opravdové archeology a nacházeli dinosauří kostry!
Když už nám byla opravdová zima, přesunuli jsme se do kina, které jsme měli v rámci návštěvy dinoparku zdarma. Bylo to zvláštní pravěké 3D kino, kde jsme si sedli na zem nebo na pařezy a pak to s námi házelo, až jsme si mysleli, že jsme součástí příběhu i my a uhýbali jsme třeba před letícími meteority nebo krvelačným Tyranosaurem.
Byla to pěkná starodávná a pohádková návštěva. Něco jsme si nakoupili, hodně jsme toho viděli a těšíme se na příští výlet. Kam? Třeba zase do budoucnosti? Uvidíme!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)