Milí rodiče,
na konci minulého příspěvku jsme hádali, co bude k večeři. Bylo rizoto s vepřovým masem, které někomu chutnalo a někomu moc ne. Péťa to dokonce uhádl předem podle vůně, která se linula z kuchyně. Měli jsme jídlo později, protože jsme i později obědvali, také jsme vždycky na dvě skupiny (je nás na celé chatě přes 100). Takže nám ani nepřišlo divné, když nám paní učitelky daly jen chvíli volno na pokojích a pak už jsme se převlékali do pyžam. Přípravu na večerku máme v půl deváté a zhasíná se v devět.
Máme velkou pochvalu, protože i kluci, kterých je na pokoji šest, zvládli být moc hodní. Chvilku jsme si povídali, ale byli jsme po cestě nejspíš dost unavení, protože už když paní učitelka procházela chodbou, většina pokojů byla úplně zticha. Občas si jen někdo potichoučku povídal, a to přece nevadí.
Zato ráno holčičí pokoj zlobil už od půl sedmé, přestože si měly po probuzení v klidu číst nebo špitat. Dostaly za to vynadáno, tak snad zítra nechají ostatní děti a paní učitelky v klidu dospat.
Snídaně máme bezvadné: švédský stůl, a to každý den. Takže jsme si mohli dát všechno, na co jsme měli chuť: rohlíky, chleba, sladké záviny, křupky, lupínky, šunku, sýr... Paní učitelky nás upozorňovaly, že snídaně je nejdůležitější jídlo dne a že snídaní nasbíráme nejvíc energie. Tak jsme si radši i párkrát přidali...
Po snídani jsme si psali naše kroniky, někteří si dali opravdu záležet. Potom jsme se sešli u holek v pokoji a zahráli si Tik ták bum! Nakonec jsme šli ven. Paní učitelka tvrdí, že "za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, stojí naše Kolínská bouda". Opravdu byla hustá mlha, ale ta se trochu zvedla, takže jsme měli i pěkně, když jsme byli venku. Hlavně, že nepršelo! Mohli jsme hrát vybíjenou, házet si s létajícím talířem, hrát si na prolejzačce, hladit si místní kozy a ovečky a - to jsme mnozí ocenili nejvíc - skákat na trampolíně! Střídali jsme se po třech minutách a vyblbli jsme se všichni, kdo chtěli.
Když na nás opět padla mlha, šli jsme zpátky do chaty a měli před obědem volno s navštěvováním. Holky byly spolu všechny (áčko i céčko), i kluci se různě namíchali, všichni hráli nějaké hry.
K obědu byla vynikající bramborová polévka a zapečené těstoviny s červenou řepou. Pochutnali jsme si. O poledním klidu jsme se sice navštěvovat nemohli, ale hráli jsme různé hry na pokojích. Někteří z nás už psali pohledy a odpočívali jsme.
Po poledním klidu nás čekala procházka s paní učitelkou Nedvídkovou a paní zástupkyní Smažíkovou. Šli jsme se podívat na ekofarmu, kde byly různé ovce, kozy a jiná zvířátka. Cestou jsme viděli mnoho hotelů a chalup, které měly různá jména. Paní učitelka Nedvídková nás na ta jména upozornila a později jsme poznali, že se nám vyplatilo, pokud jsme si je také zapamatovali. Procházka nebyla dlouhá, ale ukázalo se, že většina z nás "městských dětí" by nejradši místo objevování, zkoumání a dobrodružných výprav seděla v chatě v pokoji nebo si hrála za domem vybíjenou. Paní učitelky se tomu zatím smějí a říkají, že nás budou muset trochu popohnat, abychom získali nějakou "fyzičku", když máme možnost být v přírodě.
Po návratu do chaty jsme od paní učitelky Nedvídkové dostali kvíz s různými otázkami z dnešního výletu. Ti, kdo měli nejlepší výsledky, získali pro svůj pokoj jedno nebo dvě razítka. Mezi nejlepšími byla Kája s Nicole, v klučičím pokoji Štěpán. A pak jsme měli volno s navštěvováním. Kluci hráli Monopoly, ostatní různé jiné hry.
K večeři byl holandský řízek s bramborovou kaší a po jídle nás čekala oslava narozenin Kačky a Vojty, kterým je dneska deset let (tedy dohromady dvacet!). Měli jsme vynikající medovník, na který nám moc hodný pán z kuchyně půjčil talířky a vidličky, dokonce nám i udělal šťávu. Všechny děti dvojčatům pogratulovaly, zazpívaly písničku a některé i daly pěkné dárečky. Oslava se vydařila!
Protože jsme byli najedení od večeře a měli jsme hodně dortu (poslední kousek jsme dali paní učitelce Nedvídkové), shodli jsme se, že na slané si uděláme čas ještě zítra (máme totiž ještě plnou tašku popcornu a podobných dobrůtek). Koneckonců - bude mít narozeniny Adam, tak to bude v podstatě i oslava pro něj.
Po oslavě už byl čas zalézt do pokojů, chviličku jsme měli navštěvování a v půl deváté přípravu na večerku. Chudák Péťa už ležel od večeře, protože mu nebylo dobře. Ostatní jsou zatím fit. Umyli jsme se a vlezli do postýlek. Paní učitelka přišla několikrát, protože jsme měli povídavou, ale nakonec jsme všichni usnuli.
Žádné komentáře:
Okomentovat